Videl som tanec

prenikajúci do podstaty.
Veď ako píše istý Egon Bondy -
Jsou věci o nichž nelze ani mluvit ani mlčet. To jsou věci filosofie. Nemůžeš o nich nic sdělit a nesmíš je ani nepředat. Jak je vypovíš ? Nejlépe tancem. Tančím často. Jak Mencius zakusil, a nezůstal s tou zkušeností sám, stane se - jemu a nám podobným při studiu pošetilých moudrých knih - že "nohy a ruce se samy od sebe začnou hýbat" - a tančíš. Citát není přesný, musel bych se namáhat a jít hledat do knihovny. Ale o tohle jde. Když pro konfuciánce, tedy tím spíš pro taoisty byl vždy tanec výrazem nejbližšího sepětí s poznáním. Však to vědí mystici po celém světě a před nimi všechny přírodní národy. Když jsem byl kdysi šamanem, tloukl jsem si paličkou do bubínku a - z dnešního hlediska podivně - poskakoval.
Dnes si, když cítím, že to na mne jde, koupím ve vsi pampeliškové víno ... upíjím po malých kalíšcích ... a se zvláštní oblibou tančím sambu. Snad proto, že vychází z krajiny pánevní, tj. odtud, kde dlí stočena i hadí síla, probouzí ten nejhlubší rytmus života.

Zuzko, pamätáš, ako som ti raz dávno vravel, že sa dá tancom povedať nepovedateľné? S úsmevom si prikývla, že to vieš.
Myslel som to nejak takto.
A tvoje brušné tance - nie sú samba - a fungujú nádherne - veď je v nich rytmus života. A som šťastný že to tak krásne vieš. A mne - keď to na mňa príde - trošku fungujú tie moje - Hilltopové - bez pampeliškového vína, bez dokonalosti pohybu - ja som len taký jašiskok, ale... o to nejde.
Snáď ti to ešte raz vypoviem v objatí... alebo v tanci. Radosti.