Ono

s tím počasí, jež je do tak velké míry pro mne důležité a stále zajímavé, se to během mého života hodně změnilo. Už je dost málo těch, kteří zažili, jak ještě v třicátých letech minulého století nastupovala roční období jako podle kalendáře. Od půli března jsme už chodili do školy v krátkých kalhotách a v podkolenkách, od půli června bylo horko, které osvěžovaly časté čisté bouřky, od poloviny září přicházelo babí léto a trvalo dobře měsíc, aby v půli října vypukl podzim s plískanicemi, dešti, chladem temnou oblohou, serval všechno listí ze stromů a vlhkým ošklivým větrem se proháněl po ulicích, do nichž jsme se týdny nevydávali bez deštníku, až na Mikuláše napadl sníh, padalo ho stále víc, držel, kolem chodníků vyrůstali závěje nad naše hlavy a v předvánoční čas začalo doopravdy mrznout, nebe bylo blankytně modré a čisté, aby z něj mohl klesat mráz přímo z vesmírných prostorů, a tak bylo po leden i únor, aby začalo voňavé předjaří, vlídné a vábivé, - a koloběh se pravidelně opakoval, rok co rok. Později přišly první anomálie, které se pořád ještě daly chápat. Zimy dlouhé a třeskuté a léta stejně tak dlouhá a saharská. Náhodnou koincidencí se začaly tehdy někdy vypouštět orbitální střely, dělaly jaderné výbuchy ve stratosféře a pak se začaly vysílat družice, a lidi si to jako staré báby propojili s tím, že počasí se opět změnilo. Mění se od těch časů ve svůj i v náš neprospěch, abych tak řekl. Není řádné léto ani řádná zima, teplo začíná být až někdy koncem července a mrazy až v únoru, přitom jaro i podzim jaksi zmizely a zůstaly po nich dlouho se vlekoucí čmouhy nedefinovatelné ošklivosti, kdy rozhodně není teplo, ale ani vážná zima, dokonce ani pořádně neprší, je jen pořád tma a tma, až to i mne nudí. Do toho vpadají nečekané záchvaty veder v březnu a sněžení v červnu, z rázu na ráz na tři dni - velmi nepodařený meteorologický karneval. Na jedné straně evidentně zaznamenáváme skleníkový efekt a ledovce tají ostošest, na druhé straně se na konferencích klimatologů podle tajuplných příznaků prohlašuje, že nastupuje nový glaciál. Ono je to asi všecko pravda. Kdyby se nestřetávalo tolik různých trendů dohromady, takový bordel by přece jenom nebyl.
...
Nejak sa mi to tu začína podobať na pokus o ilustrované Bonduelleho Údolí. No veď aby nie, keď vonku to vyzerá naozaj ako z jeho knižky :) Ale len čo zmiznú divné pľušte a znovu sa nájdu takveľmi dôležité hviezdičky, tak sa to tu zmení. Možno vyberiem inú kapitolu :)